Natažení sítí je jedna z nejnáročnějších částí rekonstrukce. Na kvalitě provedení závisí funkčnost a zároveň je zde prostor spoustu věcí pokazit. Něco se dá zvládnout svépomoci, na něco je lepší zavolat profíka.
Jak už bylo napsáno na začátku, před vlastní realizací si veškeré vedení napřed nakreslete a rozvrhněte. Přednost má plyn, odpad a voda, elektřinu můžete udělat nakonec. Dráty jsou ohebné a stávající potrubí můžete snadno obejít.
Příprava
Natažení sítí musí samozřejmě předcházet příprava terénu – tedy vysekání potřebných drážek, což je v případě našeho jádra s 7,5cm tlustou stěnou docela oříšek. Nemůžete totiž kalkulovat s tím, že do 7,5 cm tlusté příčky vyhloubíte po celé délce 5,5 cm hlubokou drážku na odpad a na stejnou příčku následně zavěsíte kuchyňskou linku plnou nádobí o hmotnosti cca 100 kg. To je věc, která nám velmi rychle může úplně zkazit představy o budoucím uspořádání interiéru. Pokud to jenom trošku jde (např. za vanou), táhněte vodu a odpad vně příček. Pro uchycení trubek a odpadů na zeď můžete použít buďto speciální úchyty nebo univerzální montážní pásku, která se šroubuje do zdi (hmoždinek).
Budete-li táhnout sítě podél panelu, určitě do něj nesekejte žádné drážky. Jednak je to „práce pro vraha“ a jednak můžete velmi napříznivě narušit statiku celého domu. Lepší varianta je ve fázi zdění obezdít (přesnější se v tomto případě olepit) panel porobetonovou příčkovkou o šířce 5cm, do které následně všechny drážky vyfrézujete.
Samotné frézování/vysekávání vrážek se dá pojmout více způsoby. Pro porobeton se vyrábí škrabátko (ukázka v dříve odkazovaném videu). Dále můžeme použít speciální drážkovací frézy, které mají dva kotouče na šířku drážky a v kvalitnějších variantách také možnost nastavení hloubky a otvor pro odsávání prachu vysavačem. Poslední řešení (kterého jsme nešťastně využili my), je systém „co dům dal“. Naše drážka tak vznikala kombinací flexky s diamantovým kotoučem, bouracího kladiva, majzlíku a kladiva normálního. Velmi nepříjemným průvodním jevem této metody, je velké množství prachu, který se nakonec dostane úplně všude. Určitě si kupte (nejen pro tento případ) respirátor a ochranné brýle. S odstupem času doporučuji také pořízení nějaké levnější škrabky na dážky, zvlášť pro rozvody elektro.
Drážky sekejte jenom tak hluboké, jak je opravdu nutné. Mělká drážka se dá prohloubit.
Plyn
Manipulaci s plynovým potrubím se asi při rekonstrukci nevyhnete. V momentě, kdy se příčka změní z 2cm širokého umakartu na 7,5cm širokou zeď je potřeba minimálně prodloužit poslední část vedení.
Pro připojení plynu si vždy domluvte specializovanou a odbornou firmu! Po přepojení je třeba nechat rozvod zkontrolovat, ideálně revizím technikem!
V našem případě bylo potřeba nahradit stávající konec plynového rozvodu, kdy byl sporák „napřímo“ napojen na plynové potrubí bez ventilu dnes standardizovanou variantou s ventilem. Navíc bylo potřeba kvůli novému sporáku změnit průměr zakončení. Mimochodem, existuje norma, podle které každé plynové zařízení musí mít vlastní ventil ve stejné místnosti, kde se nachází, a je to i logické.
Pro prodloužení přípojky se dá použít mosazných prodlužek a redukcí. Budete se pravděpodobně pohybovat mezi průměry 3/4“, 1/2“ a 3/8“ podle toho, jaký máte sporák a jaký máte rozvod. Jednotlivé fitinky se klasicky šroubují do sebe a k utěsnění se používá teflonová těsnící páska na plyn. Rozhodně nepoužívejte koudel, kterou zemní plyn vysušuje a časem může přestat těsnit. Také se nehodí šetřit tím, že použijeme místo teflonové pásky na plyn pásku na vodu.