Jak si vyrobit dírkovou komoru | Pavel Priesnitz
Úvodní obrázek

priesnitz.cz

Jak si vyrobit dírkovou komoru

První věc, nad kterou bychom se měli zamyslet je, jak moc to s dírkovou komorou myslíme vážně. Pokusím se nastínit některé možnosti a směry, kam můžete svou kreativitu zamířit, podle toho, jak si věříte, jaké máte zkušenosti s fotografií a na jaké úrovni chcete v budoucnu svou cameru obsruru používat.

Rád bych ještě na úvod předeslal, že já jsem v této oblasti také pouze nováček a zkouším, co se všechno dá vyrobit. Zde uvedené postupy tedy rozhodně nemusí být nejlepší a pokud Vám připadá, že je něco zbytečně složité nebo málo funkční, klidně popusťte uzdu své fantazii a vyrávějte podle sebe.

Možnosti a typy konstrukce

Dírková komora a její výroba nemusí být v dnešní době jenom pro pár vyvolených, kteří tráví každou volnou chvíli v temném a nebo červeně prosvětleném kamrlíku a máchají papíry v miskách s chemikáliemi. I když pokud je práce v temné komoře Vaše záliba, určitě budete mít výhodu.

Protože můžeme k výrobě naší camery obscury použít téměř cokoliv, co má nějakou desku, která dokáže zachytávat světlo, můžeme upřít naši kreativitu několika směry:

  • digitální dírková komora (čti digitální zrcadlovka s drobnou úpravou)
  • filmová dírková komora "na jedno použití" - samozřejmě se dá použít víckrát, ale mezi jednotlivými cykly je potřeba najít tmavou místnost, vydělat a znovu založit film
  • dírková komora na film, na který je moožné vyfotit víc snímků (převíjecí)

Ještě než se pustíme do výroby jednotlivých typů, je potřeba říct, že u každého z nich budeme hloubit dírku do nějakého materiálu. Protože se jedná o oblast stěžejní, ale vždy stejnou, podíváme se na ní samostatně teď.

Výroba dírky

Dírka a její kvalita bude pravděpodobně to nejdůležitější na celé cameře obscuře a bude určovat kvalitu fotky. Dírku můžeme hloubit více způsoby způsoby:

jehlou

Asi nejdostupnější možnost, ale zároveň také největší "drbačka". Je potřeba jehlu nějak chytit a postupně do materiálu promačkávat důlek, přičemž je potřeba přiměřeně tlačít a pamatovat, že každá díra se dá zvětšit, ale když materiál "projedete", můžete ho vyhodit a začít znovu.

Osvědčil se mi pracovní postup, kdy jsem z jedné strany dělal jehlou dírku a z druhé strany, kde vznikala v materiálu špička, jsem ji zbrušoval smirkovým papírem. V momentě, kdy se začne objevovat náznak dírky, je potřeba postupovat velice opatrně.

Při tvorbě dírky je také nutné se snažit o co nejpravidelnější kulatý tvar (dá se odhadnout i s lupou). Pokud dírka nebude kulatá, fotka bude více deformovaná.

vrtákem

Pohodlné a elegantní řešení, ke kterému bohužel potřebujeme vrták. A to ne tak ledajaký, ale v ideálním případě vrták o průměru 0,25mm. Osobně jsem tuto možnost nezkoušel, protože jediné místo, kde jsem v Brně sehnat vrták o požadovaném průměru, bylo modelářství na zast. Klusáčkova, ale cena byla v řádu stokorun. Za cca 50Kč se dá celkem pohodlně sehnat vrták 0,5mm, ale ten už je na můj vkus a technologii (svitkový film) moc velký.

Po provrtání otvoru vrtákem je potřeba ještě zabrousit velmi jemným smirkem hrany dírky.


Obr. 1 - 0,25mm vrták (zvětšenina)

laserem

Možnost pro fajnšmekry a nebo McGyvera. Laserem dokážete vytvořit jakkoliv malou dírku s velmi velkou přesností, takže už má smysl zkusit si vypočítat její průměr s ohledem na velikost stínítka a jeho vzdálenost od dírky (například výborným prográmkem Pinhole Designer).

Problém je, jak si takovou dírku obstarat. Můžete zkusit zajít do nějakého výzkumného ústavu (třeba AVČR) - kdesi jsem četl, že se to dá domluvit, ale nezkoušel jsem to. Druhá možnost je, mrknout se na e-bay, kde se prodávají už hotové, laserem vypálené, dírky nejrůznějších rozměrů. Cena včetně poštovného do ČR by neměla přesáhnout pětistovku.

Materiál pro dírku

Neméně důležitá vec než dírka samotná je materiál, do kterého ji budeme vrtat.

Jedna možnost je vrtat ji přímo do materiálu, ze kterého je dírková komora vyrobená. Tenhle postup mi ale nepřipadá (až na vyjímky) dobrý, protože materiál bude ve většině případů moc tlustý a nebo nebude mít dostatečnou pevnost (zkuste dělat dírku do půlcentimetrové dřevěné desky a nebo do papíru od krabičny na čaj).

Druhá možnost je, vybrat si jiný vhodný materiál, do něj udělat dírku a tu pak nalepit na dírkovou komoru (na místo, kde jsme předtím provrtali a nebo vystřihli díru velkou). Jako ideální materiál se jeví hliníková fólie. Pokud se Vám nechce shánět něco speciálního a chcete si to jen vyzkoušet, stačí alobal.

Mnohem lepší je plechovka od CocaColy, nebo něčeho podobného. Uříznete spodek a vršek a máte roli materiálu, který je zároveň pevný, ale i dobře tvarovatelný. Stříhat ho můžete kuchyňskými nůžkami a jehlou se do něj díra dá vyhloubit taky. Zároveň se nemusíte bát materiál zabrušovat smirkem - na to ještě jeho tloušťka stačí. Já jsem pro svou poslední dírkovou komoru zvolil tuhle variantu.

Závěrečné nalepení na dírkovou komoru doporučuji dělat pomocí obousranné pásky a nebo vteřinového lepidla.

Digitální dírková komora

Pod tímto honosným názvem se skrývá digitální zrcadlovka s dírkovým objektivem. Nebojte se ale, nebudeme kupovat nový objektiv. Celá pointa spočívá v tom, že pokud jste vlastníky digitální zrcadlovky a vzpomenete si, kam jste schovali krytku těla (poté, co jste si svého miláčka přinesli domů a nasadili na něj objektiv), máte vyhráno.


Obr. 2 - moje úplně první fotka s digitální zrcadlovkou a "dírkovým" objektivem (Canon EOS 400D)

Zjednodušeně bude naše dírková komora vypadat tak, že na tělo nasadíme krytku, uprostřed které bude malá dirka - a můžeme fotit. Je to celkem jednoduché, ale je potřeba si na pár věcí dát pozor.

Poté, co najdeme krytku, bychom měli zkusit, jestli je náš fotoaparát schopný se s plastovou krytkou zapnout a vyfotit s ní snímek (na tom bude zatím jenom tma). Dnešní digitální zrcadlovky komunikují s objektivem pomocí kontaktů a čipu, takže je otázka, jak se fotoaparát zachová poté, co zjistí, že na něm žádný objektiv nasazený není. Mému Canonu EOS 400D nedělala tato úprava žádné potíže a obecně by takto měly snad fungovat všechny zrcadlovky.

Pokud víme, že náš foťák umí fotit s nasazenou krytkou, zase ji sundáme a pustíme se do úprav.

Najdeme si geometrický střed krytky a provrtáme ho (ideálně dírou o průměru 1cm). Na vzniklou díru nalepíme plátek s dírkou (vyrobený podle návodu výše), ideálně z nitřní strany (jednak je to estetičtější na pohled a jednak to nepatrně rozšíří zorný úhel). Důležité je, aby nám plátek neupadl, protože by se mohl dostat do kontaktu se zrcátkem, čipem a nebo čímkoliv jiným a napáchat ve foťáku velké škody.


Obr. 3 - krytka s vlepeným plátkem (calculatedimages.blogspot.com)

Nyní už zbývá krytku jenom nasadit na fotoaparát, nastavit manuální režim a zkusit fotit :-).


Obr. 4 - krytka s vlepeným plátkem (calculatedimages.blogspot.com)

Připravte se na to, že fotky z takto vyrobené dírkové komory nebudou moc kvalitní a slouží spíš na vyzkoušení, než na nějaké smysluplné focení. Je to z toho důvodu, že digitální zrcadlovky mají velmi malý čip (stručné vysvětlení v části Jak to funguje?). Trošku lepší výsledky dostanete s full-frame digitální zrcadlovkou (ale to už není levná sranda) a nebo s kinofilmovou klasikou.


Obr. 5 - i takhle to jde :-) (randomprecisionphoto.com)

Dírková komora z krabičky od čaje

Úroveň číslo 2 - jednoduchá dírková komora z krabičky od čaje. Místo krabičky se dá použít v podstatě cokoliv jiného, co má podobný tvar. Tato dírková komora byla moje úplně první filmová a slouží spíš na vyzkoušení než pro někoho, kdo si chce nafotit pár trošku kvalitnějších pinhole-snímků. Její výhoda spočívá v tom, že si můžeme poměrně levně a bez námahy vyzkoušet, jestli se nám chce podstupovat nějaké složitější fotografické peripetie a nebo je toto jenom slepá cesta a zůstaneme u digitálu.

Protože má stará čajová krabička dávno padla za oběť mé maličkosti, která se nedívala kam si sedá, její fotky zde bohužel nevystavím. Pokusím se ale popsat její výrobu - teda spíše postup, kterým jsem na to šel já.

K výrobě budeme potřebovat

papírovou krabičku od čaje (nebo cokoliv jiného podobného), kousek alobalu a jehlu (na dírku), nůžky, lepidlo a lepící pásku (hodí se i oboustranná páska), kousak kartonu nebo tvrdšího papíru (na dodatečné úpravy), 2 kancelářské svorky (abysme měli za co zachytit film) a černý krepový papír (aby nám dovnitř neprošlo světlo).

Komora

Použijeme-li k výrobě krabičku od čaje, do jedné z delších stěn vystřihneme okénko cca 1x1cm, do kterého později vlepíme dírku na alobalu. Otevřeme horní i spodní dno krabičky a všechny boční stěny olepíme krepovaným papírem tak, aby nám z krabičky čouhal oběma otevíracími stěnami ven.


Obr. 6 - Krepový papír vsazený do krabičky

Zavřeme spodní stranu krabičky a ke dnu přilepíme přesah krepového papíru. Ten nestříháme, ale spíš vmačkáváme. Nerovnosti a několikanásobné překrytí nám zajistí, že do krabičky nevnikne mezerami žádné svetlo. Pokud se stane, že není pokryté celé dno, dolepíme ho dalšími kousky "krepáku". Zároveň prořízneme okénko ve stěně i do krepového papíru.

Nyní vyrobíme desku, která bude držet vlastní film. Osvědčio se mi, mimo krabičku si vystřihnout z tvrdšího papíru vhodný obdélník, ten olepit krepovým papírem a pak k němu přišpendlit dvě kancelářské svorky. Za ty budeme film vkládat. Celou konstrukci vlepíme do krabičky tak, aby byla naproti vystřiženému otvoru. Dejte si pozor, aby Vám sponky mířily vzhůru - nezapomeňte, že pod ně budete při focení vkládat film!


Obr. 7 - Zadní plocha, ke které budeme přidělávat film

Nakonec přelepíme vnější otvor alobalem, do kterého propíchneme jehlou malou dírku. Pokud budete dělat dírku do tvrdšího materiálu, jako je třeba obal od coly, je lepší si dírku vytvořit dopředu a teprve potom ji nalepit na krabici.

Závěrka

Celou hlavní část už máme hotovou. Jediné co zbývá je závěrka, tedy jakási krytka našeho dírkového objektivu, kterou otevřeme v momentě, kdy budeme chtít udělat snímek. Nejjednodušší řešení je vzít kousek tvrdého papíru, který bude tvořit záklopku přes dírkový objektiv tak, jak je to na následujícím obrázku:


Obr. 8 - Závěrka

Jednou stranou bude závěrka přilepená napevno ke krabičce tak, aby tvořila jakási dvířka. Na druhé straně "objektivu" je oranžově nakreslená oboustranná páska, nebo jakýkoliv jiný lepivý materiál - ten bude držet závěrku zavřenou. Aby nebyl problém s otevřením a znovuuzavřením objektivu, odporučuju konec závěrky (na obrázku bílá barva) omotat lepící páskou. Tím pádem se při zavřeném stavu dvířka přichytí ke krabičce, ale půjdou zase odlepit, aniž by se nějak trhaly.

Nakonec zkontrolujte, jestli není mezi zavřenou závěrkou a krabičkou mezera, kudy by mohlo vnikat nějaké světlo. Pokud tam je, přilepte ještě na vnitřní stranu závěrky kus černého krepového papíru. Jeho nerovnost bude působit jako těsnění proti světlu.

Založení filmu

Zakládání filmu také není úplně jednoduchá věc. Protože se jedná o světlocitlivý materiál, musíme tuto část dělat v naprosté tmě. Určitě doporučuji si ji například s kusem papíru nejdřív zkusit na světle.

Založení filmu: Vytáhneme kousek filmu ze špulky (pokud máme nový film, ustříhneme začátek s výkrojkem, který je stejně už osvícený) a ustřihneme tak dlouhý kus, aby se dal založit za dvě sponky uvnitř naší dírkové komory. Pak už stačí film za svorky pouze zasunout a to tak, aby matná strana (film má tendence se svinovat zpátky do ruličky, matná strana je ta hrubší uvnitř) směřovala k dírkovému objektivu (na ni musí dopadat světlo). Pokud je film na koncích krabičky za svorkami mírně zahlý dovnitř, vůbec ničemu to nevadí.

Zavření krabičky: Horní okraje krepového papíru, které přesahují ven, poskládáme dovnitř tak, jako bychom balili balík. Je potřeba dávat pozor, aby nepustili dovnitř žádné světlo, ale zároveň se nesmí ohnout dovnitř krabičky, aby nám papír nezakryl film. Nakonec krabičku od čaje zavřeme. Zkontrolujeme, jestli je závěrka zavřená a jestli nemáme nikde v okraji velkou díru (pokud ano, doporučuju si vzít do tmy lepící pásku a mezery dolepit k sobě).

Máme hotovo. Teď už stačí vyjít s dírkovou komorou na světlo, najít si dobrý záběr a postavit si ji někde, kde se nebude hýbat. Když je krabička pevně položená, opatrně otevřeme na 5-10 vteřin (podle velikosti dírky a světelnosti scény) závěrku a pak zase zavřeme. Po celou dobu se samozřejmě krabička nesmí pohnout, jinak bude snímek rozmazaný. ... a vyletěl ptáček :-)

Dírková komora ze starého fotoaparátu

Pokud budete chtít něco, z čeho "polezou" trošku ostřejší snímky, než z předchozích dvou modelů, pak popusťte uzdu své fantazii. Návod k základní výrobě dírkové komory už znáte, teď se jen dívejte kolem sebe a určitě Vás něco napadne.

Pokusím se tu popsat výrobu dírkové komory, kterou používám já, ale v žádném případě tento popis nemusíte brát jako dogmatický návod.

Materiál

Základní požadavky na "terénní" dírkovou komoru jsou určitě minimálně dva: co nejvyšší kvalita snímku při kompaktním provedení a potom možnost přetáčet a ideálně i měnit film. Z tohoto důvodu jsem se při stavbě mé současné komory rozhodl vycházet z funkčního fotoaparátu. Nakonec jsem na internetu koupil rozbitý starý rozbitý "měcháč" na svitkový film, který prošel několika úpravami.


Obr. 9 - Příklad měchového fotoaparátu na svitkový film (zdroj: ebay.com)

Úprava měchového fotoaparátu

Odstraníme měch a objektiv se závěrkou. Celý mechanismus, který zajišťoval vyklápění předních dvířek se budeme snažit sundat také, aby nám potom uvnitř fotoaparátu nepřekážel. Dvířka zavřeme, zaaretujeme a přilepíme tak, aby se nedaly otevřít. Pro veškeré lepení na dírkové komoře doporučuji lepší vteřinové lepidlo - práce jde rychle a výsledek dobře drží.

Po zaschnutí dvířek provrtáme do jejich prostředka díru o průměru cca 1cm a zabrousíme ostré okraje. To je základ budoucího dírkového objektivu. Pokud má fotoaparát na dvířkách nožičku na postavení (na obrázku žlutě), neodstraňujte ji. Později poslouží jako držák závěrky, aby se samovolně neotevírala.


Obr. 10 - Doprostřed dvířek provrtáme díru o průměru cca 1cm

Nyní se podíváme dovnitř fotoaparátu (pro změnu dvířky pro vkládání filmu). V komoře by už neměl být žádný zbytečný díl. Protože dvířka objektivu nejsou světlotěsná (tuto vlastnost měl odstraněný měch), oblepíme vnitřní okraje dvířek a všechna místa, kudy by dovnitř mohlo proudit světlo, nějakou světlonepropustnou látkou. Doporučuju odřezky černé kůže a vteřinové lepidlo - povrch kůže je matný a členitý, takže nehrozí že se od něj bude odrážet svetlo. Zároveň také zkontrolujeme komoru, jestli někde není zarezlá a nebo špinavá.

Dírka

Pro tvorbu dírky je vhodný trošku kvalitnější materiál, než alobal. Já mám dírku v plíšku z plechovky od Coly a připadá mi, že toto řešení je docela kvalitní. Jeho velikost by měla být minimálně 3x3cm, aby překryl díru ve dvířkách a zároveň měl dostatečný okraj na přilepení.

Poté, co máme dírku v plíšku hotovou, přilepíme ho oboustrannou lepící páskou (nebo vteřinovým lepidlem) na vnitřní stranu dvířek tak, aby dírka byla uprostřed vyvrtaného otvoru. Okraje doporučuji uvnitř přelepit černou kůží nebo nějakým jiným materiálem. Plíšek má tendenci se kroutit do původního tvaru plechovky a při prudším úderu s fotoaparátem by se mohl uvolnit.

Závěrka

Poslední věc, která je u fotoaparátu nutná, je závěrka. V předchozím "čajovém" případě jsme ji řešili jako destičku z tvrdého papíru, která se otevírala. Já už cca dva roky žiju se závěrkou, která je vyrobená za plíšku, přišroubovaného šroubkem. A už dva roky si slibuju, že to napravím a vyrobím si nějakou víc "profi" na drátěné spoušti. Žel jsem se k tomu zatím nedostal a tak popíšu akorát tu variantu, kterou používám (a funguje) s tím, že kreativitě se meze nekladou a určitě vymyslíte něco lepšího :-).

Závěrka je tvořená plíškem, který je vedle dírkového objkektivu přišroubovaný šroubem. Na dolní straně plíšku, přiléhající k objektivu, je vlepený kus černé kůže, která se stará, aby do objektivu v zavřeném stavu neprošlo žádné světlo. (Obr. 11) Otevírání a zavírání závěrky je pak jednoduše docíleno pomocí šoupání plíškem z dírky a na ní.

Pro aretaci plíšku (závěrky) na objektivu v zavřeném stavu jsem využil původní stojánek, který doporučuji zkrátit. Pokud ho necháte v původním nezkráceném stavu, bude po expozici vidět na snímku.


Obr. 11 - Závěrka z zavřeném stavu, "aretační" nožička je odklopená

Zakládání filmu

Gratuluji. Dírkovou komoru máte hotovou. Teď už, stejně jako u čajové krabičky, zbývá vložit film.

Pokud máte "měcháč" na svitkový film (ze začátku této částli jsme si říkali, že je vhodný kvůli možnosti přetáčení filmu), budete potřebovat svitkový film a jednu prázdnou špulku navíc (měla by být ve fotoaparátu).

Film rozblate z krabičky a vybalte ho z obalu. Nemusíte se bát, že ho osvítíte - vlastní film je krytý černým papírem. Z filmu odtočte začátek a provlečte ho mezerou ve druhé špulce. Špulku s filmem následně vložte mezi trny bez otáčecího mechanismu a špulku se založeným začátkem papírového obalu vložte mezi trny, kterými se dá otáčet. Svitkový film po dofocení není třeba převíjet zpět, ale jednoduše se prohodí špulky.

Zavřete fotoaparát a pomalu začněte navíjet film. U toho sledujte, co se objeví v okénku (malý kulatý průzor na zadní straně). Začátek filmu je signalizován buďto tlustou čárou, nebo šipkami. Zároveň při navinutí filmu do komory uslyšíte ve fotoaparátu slabé ale zřetelné cvaknutí. Opatrně navíjejte tak dlouho, dokud se v okénku neobjeví číslo 1. Nyní máte natažený první snímek a můžete fotit.

Doba osvitu

Doba osvitu (expozice) se může různit podle velikosti dírky. Existují na to dokonce vzorečky, které propočítají dobu na základě velikosti dírky, rozměrů filmu, vzdálenosti atd., ale jako nejjednodušší se ukázalo experimentovat. Svitkový film s citlivostí 100 ASA (klasický) má poměrně slušnou pružnost, takže se nic nestane, pokud budete osvěcovat trošku dýl nebo naopak kratší dobu. Já používám výchozí čas 5 vteřin a podle světelných podmínek s citem buďto přidám anebo (málokdy) trochu uberu.

Pokud budete film vyvolávat a zvětšovat v temné komoře, expozice se při tomhle procesu dá velmi pěkně upravovat.

Pokud mi chcete napsat k tomuto článku, klikněte zde.