Úvodní obrázek

priesnitz.cz

Voda a kohouty

Voda je po odpadech asi nejjednodušší částí instalace. Její výhoda je v tom, že není moc náročná a jakoukoliv netěsnost nebo problém jste schopní odhalit do jednoho dne po natažení.

V případě bytové rekonstrokce nemá asi smysl sahat po jiném řešení, než je systém polypropylenových trubek. Je to levné a pokud jste si jako malí rádi hráli se stavebnicemi, celou instalaci můžete mít za 3 hodiny hotovou.

Ze speciálího nářadí budeme potřebovat pouze svářečku ppr trubek minimálně pro průměry 2 a 2,5 cm a ideálně i kleště na trubky (třeba tady). Dále už stačí koupit vlastní trubky a spojovací kusy (kolena, křížení, spojky, přechodky).

Pří výběru trubek je důležitá jejich tloušťka. Ta je závislá hlavně na počtu vývodů - do 5 vývodů stačí bohatě vedení o vnějším průměru 2 cm. Od každého průměru najdeme varianty pro studenou a teplou vodu, které se liší nejen barvou proužku, ale také tloušťkou stěny (a vnitřním průměrem, vnější je stejný). Teplovodní varianta má stěnu tlustší, ale to nevadí, protože některé vývody (pračka, WC, ...) používají jenom studenou vodou, takže nějaký nepoměr průtoku teplé oproti studené nezaznamenáte.

Pro spojování budete potřebovat minimálně L-kusy (kolínka), T-kusy (rozdvojky), spojky a přechodky na kovové vedení. Ukázky jednotlivých dílů najdete v katalogu (PDF, 3 MB). Dvě přechodky budou s převlečnou matkou (připojení vodoměrů) a dále budete potřebovat klasická ukončení do zdi (většinou s vnitřním kovovým šroubením). Ta se liší podlo toho, jak povede vedení. Na výběr jsou ukončení v L-kusu, klasická přímá ukončení nebo také připravená kombinace dvou trubek (teplá + studená) s koncovkami přesně pro připojení baterie (ukázky některých např. tady). Je dobré přidat těsně za vodoměr kulový (otevírání a zavírání se dělá pootočením závěru o 90°) nebo běžný ventil, protože staré ventily před vodoměrem ne vždy stoprocentně těsní.

Při připojoveání potrubí k vodoměrům dejte pozor, ať neporušíte plomby.

Ukončení potrubí na omítce se dělá pomocí ventilů, zapuštěných do zdi. Každý výtok se tak dá uzavřít samostatně a při výměně jedné hadičky k umyvadlu není potřeba zavírat vodu v celém bytě. Ventil zároveň tvoří přechod mezi ppr potrubím a hadičkou, vedoucí k vondímu spotřebiči.

Výjimkou je připojení vanové baterie, nebo jiných baterií přímo ze zdi. Tady se kulové ventily nepoužívají, ale pro propojení je potřeba použít etážky. Nově se vyrábějí také etážky s kulovým ventilem, ale v bytě jejich pořízení postrádá smysl, protože odstavení celé vodovolní větve na pár minut není problém.

V označování průměrů vodovodního vedení panuje trošku "hokej". Zatímco průměry plastového vedení se uvádějí v centimetrech, pro kov se používají palce (couly). Námi použitá (a v jádrech asi nejlepší) kombinace je: plast o průměru 2cm, šroubení pro ukončení ve zdi je "půlcoulkou" 1/2'' a kovové ventily na omítce mají průměr pro připojovací hadice 3/8''.

Před nákupem spojovacích kusů si udělejte přesný nákres situace a spočítejte počet všech prvků. Většina dnešních hobby marketů, kde můžete materiál koupit, nabízí možnost vrácení nepoužitého zboží minimálně do 14 dní. Nebojte se koupit víc kousků a nezapomeňte také na spojky, které podle nákresu vůbec potřebovat nebudete. Realita je oproti nákresu většinou jiná a jakmile uděláte chybu při svařování, střihnete moc krátkou nebo moc dlouhou trubku, nebo Vás napadne lepší vedení trasy, v případě malého množství spojováků se opětovné návštěvě obchodu nevyhnete. Nezapomeňte také na jednorázové plastové ucpávky se závitem do ukončovacích otvorů. Nejspíš nebudete okamžitě do potrubí montovat ventily, tak ať máte možnost vyzkoušet těsnost.

Konečně se dostáváme ke svařování, které bude velice jednoduché. Naše zakoupená nebo zapůjčená svářečka by měla mít pro každý průmer vždy kombinaci dvou nahřívacích loží - jednoho vnitřního a jednoho vnějšího. Před prvním použitím je potřeba svářečku asi 5 minut rozehřát. Většina přístrojů by měla být vybavena diodami a akustickou signalizací. Měli bychom tak vědět, po jaké době od zapnutí je možné začít.

Po správném změření a odstřihnutí trubky ji můžeme svařit. Konec trobky přitlačíme na doraz do díry na jedné straně svářecího kusu a spojovací prvek narazíme na trn na druhé straně. To by se mělo stát současně. Počkáme 4-5 sekund (nebo dokud svářečka nepípne, pokud jí ještě signalizace funguje), pak oba dva protikusy ze svářečky vyndáme a stlačíme je do sebe až na doraz. Je potřeba s nimi nehýbat a nechat plast aspoň 10 sekund zatuhnout. Dokud není svár úplně studený, nesnažte se trubku silou ohýbat, nebo někde protlačovat. Mohlo by dojít k vyvrácení spoje.

Při spojování potrubí je potřeba přemýšlet, jak do sebe jednotlivé části budou zapadat a v jakém pořadí je spojovat.

Podrobný návod pro svařování PPR trubek třeba zde.

Po svaření celého potrubí je potřeba ho vyzkoušet. Zacpěte všechny díry koncovými (jednorázovými) záslepkami a pomocí kusu s převlečnou matkou přišroubujte přívod k vodoměru. Těsnění použijte fibrové, v horším případě gumové nebo plastové s vroubky. Jakmile si jste jisti, že jsou všechny výtoky utěsněné ucpávkami, napusťte potrubí vodou. Ve všech větvích na koncích povolte ucpávky tak, aby unikl vzcuch a celé potrubí bylo opravdu plné vody.

Nyní prozkoumejte všechny spoje, jestli někde neprosakuje voda. Pokud ne, nechte potrubí pár hodin (do druhého dne) pod tlakem a pak zkontrolujte pečlivě každý spoj, jestli se u něj nevytváří maličké kapky vlivem kapilárního vzlínání vody ve špatném sváru. Pokud zjistíte únik vody, je potřeba tuto část potrubí odstranit a znovu navařit. Pokud se nikde žádné průsaky neukáží, pak gratuluji k úspěšnému natažení vody :-).

Zakončení vody

Instalací trubek ale práce s vodou nekončí. Ještě je potřeba vyřešit jednotlivá zakončení a vešroubovat do nich ventily.

Budeme potřebovat hlavně standardní ventily na omítku, tzv. roháčky v rozměrech 1/2'' vstup a 3/8'' výstup. Můžete si vybrat mezi kulovým ventilem nebo standardní vřetýnkovou variantou. Do nich následně napojíme hadičkami všechny vodovodní baterie, spojené s linkou a umyvadlem. Najdou uplatnění také u připojení toalety.

Určitě se bude hodit pračkový ventil. A samozřejmě bychom neměli zapomenout na sprchovou baterii. Dejte si pozor, aby rozteč přívodů u baterie byla stejná jako ta, kterou jste nechali ve zdi (většinou 10cm).

Pro utěsnění jednotlivých závitů se nepoužívá žádné speciální těsnění, ale teflonová vodoinstalatérská páska. Trošku překvapivě budeme také potřebovat plátek z pilky na železo.

Vlastní postup je poměrně jednoduchý. Závit koncového ventilu poškrábeme pilkou na železo, aby neměl ostrou hranu a také aby se na něm teflonová páska dobře zachytávala. Poté začneme na závit pásku namotávat. Je dobré ji namotávat proti směru utahování (pásku máme v ruce a namotáváme ji tak, že ventil jakokdyby zašroubováváme). Minimalizujeme tak riziko, že při utahování se páska povolí. Nebojte se také namotat vysokou vrstvu (klidně 2-4 milimetry). Teflonová páska by se po smáčknutí měla přeměnit v poměrně tuhou plastovou ucpávku a aby měla dostatečný tlak, je třeba nešetřit.

Pro ověření, jestli je Vaše technika správná, doporučuji zašroubovat a utěsnit jeden ventil a poté pustit do potrubí vodu. Pokud se do dvou hodin od napuštění potrubí neobjeví kolem závitu kapičky (lepší varianta) nebo kolem něj nepoteče voda (horší varianta, poznáte skoro ihned), je všechno v pořádku.

Pro jistotu doporučuji všechny závity ještě pár dní kontrolovat. Může se stát, že i po dvou dnech objevíte u ventilu kapky vody. V takovém případě je třeba ho vyšroubovat a zovu utěsnit teflonovaou páskou.

Pokud mi chcete napsat k tomuto článku, klikněte zde.